Cílevědomá

20. února 2016 v 15:32 | Nelly |  Outfity
Jsou dobré a jsou špatné dny a jsou ty ještě horší. Pár takových horších dnů jsem si tenhle týden zažila. Dny kdy jsem nechtěla nikoho vidět, nikam jít, s nikým mluvit. Chvíle kdy jsem měla pochybnosti, jestli to co dělám nebo to, jak žiju je správné, jestli to úsilí, které jsem vynaložila vůbec mělo cenu.

Nežít svůj sen a mít nesplněné cíle je smutné. Máte ale pořád naději, že jednou, jednou se to povede. Mnohem horší je když svého cíle dosáhnete a zjistíte, že vás nedělá šťastným. Můj blízský přítel si velmi přál stát se učitelem. Přesněji řečeno vyučovat praxi v oboru, který miluje a který je odmalička i jeho koníčkem. Jako zázrakem ihned po škole sehnal přesně práci o které snil. Hned od začátku byli jeho žáci příšerní, neposlouchali ho, nevěnovali se oboru a dávali mu najevo že to, co je jeho srdci drahé je vlastně vůbec nezajímá a že studují v podstatě proto aby nemuseli pracovat. Mám pocit, že jeho povahu to úplně změnilo, stal se z něj pesimistický člověk rok od roku sklíčenější. Jsem přesvědčená, že by se své práce měl vzdát a pokusit se hledat svoje štěstí jinde. Napadlo mě, jestli vlastně nejsem stejný případ? Zda mě obtíže posledních dní nevysávají jako mozkomorové a jestli není někdy lepší se vzdát, než bojovat. A za co vlastně? Umění je těžký kříž, který málokdo chápe a málokdo ocení.

Pak sem ale náhodně narazila na jednu starou kolekci Alexandra McQueena. Byla to Patos atlantis (spring 2010) a doporučuji kouknout každému, kdo ji ještě neviděl (odkaz na video). Vzpomněla jsem si jak jsem tuhle přehlídku viděla poprvé. Doslova mě uchvátila. Bylo to v době, kdy jsem končila střední školu. Já chtěla ve studiu pokračovat ale nikdo z rodiny mě nepodporoval. Dokonce mě přemlouvali abych šla pracovat nebo alespoň změnila obor. Když jsem se ale dívala na tyto modely, když sem cítila celou tu atmosféru, kterou ten úžasný umělec vytvořil, řekla jsem si, že toto jsem já a tohle je můj život a že se prostě musím alespoň pokusit o to, být součástí světa módy. Připomnělo mi to, jak moc ten obor miluji a že rozhodně je za co bojovat!

Nejdůležitější je si říct, že i šťastný člověk může mít smutné dny. A je dobře, že ty smutné dny má, protože si pak více váží těch krásných, těch šťastných.

Na konci (v poslední fotce) vám posílám jednu selfie pusinku! Tentokrát jsme fotili trošíčku maloučko jináč. I úprava fotek je jiná. Bylo to již desáté focení s mým ANONYM fotografem, takže děkuju ;) Napiště mi, jak se chmur a smutku zbavujete vy?

Outfit: bunda Gate, šátek CA, mikina Romwe, kalhoty Orsay, boty casnaboty.cz







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama